AKTUALITY  

STANICE SNB

Beneš se většině témat a motivů věnoval opakovaně v průběhu celé své tvůrčí kariéry. Výjimečně u něj ale najdeme téma, které nemá v jeho tvorbě žádné další pokračování. Jedním z takových děl je Stanice SNB, tempera, která nyní nabízí k prodeji na portálu Aukce aukcí. Práce nezapře něžný Benešův rukopis, který i z nepřátelského prostředí policejní stanice učiní útulný pokojíček, ve kterém si autor všímá i zdánlivě všedních detailů, jako je kyblík s koštětem na vytírání podlahy či točitá klavírní stolička namísto běžné kancelářské židle. Přesto ale obraz svým tématem překvapí každého milovníka i znalce Benešova díla.

Jedním z velkých přátel a dlouhodobých sběratelů Vlastimila Beneše byl Ludvík Vaculík, publicista, prozaik a také disident a autor textu Dva tisíce slov. Když Vaculík v červnu roku 1968 sepsal za vědce tento dokument, kritizující poválečný vývoj v Československu a režim jako celek, byl to již jeho druhý hlasitý výkřik, který zvláště po vpádu vojsk Varšavské smlouvy o měsíc později nezůstal bez postihů. Vaculík měl zakázáno publikovat, byl sledován STB a pravidelně vyslýchán. Situace se ještě zhoršila kolem roku 1977, kdy se Vaculík stal vedle Václava Havla a Pavla Kohouta jedním ze zakládajících členů občanské iniciativy Charta 77. Přátelství s Vaculíkem vneslo změny i do života Vlastimila Beneše. Už v roce 1968 mu Vaculík zahajoval výstavu v Písku, poté měl Beneš ale na několik let zákaz u nás vystavovat, a byl také často volán k výslechům do Bartolomějské ulice, nejen kvůli Vaculíkovi. Vaculík ho navíc seznamoval s dalšími disidenty, nebo s těmi, kteří s osobnostmi disentu pracovali. Například v knize Nepaměti píše Vaculík v roce 1971: „Šel jsem s Josefem do ateliéru pana Beneše, protože jsem tam měl svolanou jakousi poradu, na kterou přišel i šéf švýcarského nakladatelství C. J. Bucher pan Braunschweiger, jenž mi vydal Morčata, a pan Onoda Isao, japonský překladatel Morčat […]. Zároveň jsem chtěl, aby pan Braunschweiger poznal pana Beneše a jeho obrazy, neboť jsem mu řekl, že chceme udělat knihu. […] Byl tam i Pavel Kohout […].“ (pozn.: Vaculíkova Morčata nesměla být u nás vydána a vyšla samizdatem).

Můžeme se domnívat, že tento obraz, který je v rámci Benešovy tvorby absolutně ojedinělý, nikdy nepublikovaný ani nereprodukovaný, vznikl v návaznosti na tyto události. Beneš ale nikdy nemaloval skutečnost, vždy pracoval ze vzpomínek a vnášel do obrazů vlastní fantazii. Nelze tedy očekávat, že je tento výjev realistickým zachycením některého z jeho osobních zážitků. Kancelář na obraze je navíc pojmenovaná SNB – tedy Sbor národní bezpečnosti, nikoliv StB, a navíc dopravní značky na stěnách nasvědčují tomu, že se pravděpodobně jedná o běžnou policejní úřadovnu. Vlastimil Beneš ale neřídil, dopravní přestupek tedy nemohl být důvodem jeho návštěvy v této kanceláři. Konkrétní impulz, vedoucí k tomu, že Beneš vytvořil tento obraz, zůstává tedy do velké míry nejasný. Přesto je ale nutné říci, že je to v rámci jeho díla unikátní práce.

Obraz se bude dražit v úterý 11. listopadu 2025 na www.aukceaukci.cz!